KOMENTÁŘ: Uplynulo 25 let od Nagana a my se ptáme, zda je stále co slavit

od Soňa Jiroutová
3 minuty čtení
Nagano
Nagano

Uplynulo již neuvěřitelných 25 let od vítězství našich hokejistů na zimní olympiádě v Naganu. Velká euforie a vzpomínky na celý život, tak by se daly popsat pocity všech, kteří Nagano zažili. Zároveň však rezonuje i hořká pachuť toho, kam český hokej dospěl.

Tento text je komentářem autorky.

Byl to „turnaj století“, na který se sjeli ti nejlepší z nejlepších. Došlo totiž k dohodě Mezinárodního olympijského výboru s IIHF a NHL, na základě které mohli přicestovat hokejisté z NHL a doplnit své reprezentační výběry. Poprvé v historii byla soutěž NHL přerušena.

Z outsidera vítězem

I díky tomu se staly favority olympiády celky USA a Kanady. Naopak Česko patřilo mezi outsidery turnaje. V základní skupině C se čeští hokejisté utkali s Finskem, Kazachstánem a Ruskem. Z druhého místa postoupili do čtvrtfinále, kde porazili jednoho z favoritů, USA, a zajistili si tak postup do semifinále.

V semifinále se českým hokejistům podařilo vyřadit druhého favorita, tedy Kanadu. O vítězství rozhodovaly samostatné nájezdy, ve kterých rozhodl gól Roberta Reichela.

A pak nastal ten velký den neděle 22. února 1998, který následně vyhnal lidi do ulic a ve všech vyvolal pocit sounáležitosti a pýchy.

Ve finále se Česko utkalo se svým soupeřem ze základní skupiny, který ji jako jediný porazil. Na gól se čekalo až do 48. minuty, kdy o vítězství Čechů nad Rusy rozhodl Petr Svoboda.

Tým pod vedením Ivana Hlinky, Slavomíra Lenera a Vladimíra Martince dokázal něco, v co nikdo nedoufal. Zvítězil na olympiádě!

Tohle Česko nezažilo

V rozhovorech pro iSport někteří z týmu zavzpomínali, jak bylo zpočátku těžké sjednotit se. Tým s hráči z extraligy doplnili hráči ze zahraničí a většina z nich se navzájem neznala.

„Ti obránci, k těm jsem měl blíž. A najednou tam byl nějakej Špaček. Takže to chvilku trvalo,“ říká v rozhovoru Dominik Hašek, který zároveň vzpomínal na to, jak se cítil při nájezdech.

Komunikace českých hráčů s fanoušky z Česka probíhala přes faxy, které zahlcovaly fax v olympijské vesnici.

„Byly nám velkou psychickou podporou, když jsme viděli, jak ti lidi nám fandí. Já si dodneška pamatuju, že nám psali Libuše Šafránková s panem Abrhámem,“ říká Hašek a souhlasí s ním i Špaček.

Oslavy byly velké, Slavomíra Lenera stály knír, protože to v případě vítězství slíbil. Po návratu do Čech čekali společensky unavené hokejisty premiér, plné ulice fanoušků a cesta za prezidentem Václavem Havlem. Spanilou jízdu zakončili na zaplněném Staroměstském náměstí, kde společně s fanoušky oslavili famózní vítězství, které se již neopakovalo.

Že se jednalo o něco neopakovatelného, potvrdil v rozhovoru pro server Seznam Zprávy i Robert Záruba.

„Ne, že bychom ji nemohli vyhrát, ale nemůžeme ji vyhrát jako takhle. Že Nagano byl první turnaj, kde se hrálo na olympiádě s nejlepšími hráči. Že tam byl nejsilnější tým. Také že se poprvé hrálo na neutrální půdě a nikdo neměl výhodu, že je doma na úzkém kluzišti jako při Kanadském nebo Světovém poháru. Že to bylo pro všechny neutrální,“ řekl s tím, že navíc se aktuálně rozevřela výkonnost mezi Kanadou, Švédskem, Finskem a Českem, a tedy nemáme ani šanci vyhrát.

Je stále co slavit?

Já si ty oslavy pamatuji a vím, že jsem takový pocit od té doby již neměla. Bylo to krásné, všude jezdila auta s vlajkami, slavili všichni a ten den neexistovaly žádné spory ani rozdíly. A nic mi tuto vzpomínku nevezme. Ale je stále co slavit?

Stejnou otázku na svém twitteru položil i novinář Radek Bartoníček a byl sám překvapený, jaká se pod příspěvkem rozjela debata.

Většina komentářů byla v následujícím duchu: „Nikdy nebude moc Nagana! Kdykoliv si pustím záznamy, cítím ten strach, víru a nadšení, které mi zůstalo v mysli. Určitě je mnohem víc událostí, na které je lépe nevzpomínat.“

A já nemohu než souhlasit. Při psaní tohoto článku jsem si pustila záznam a stále ve mně vyvolává stejný pocit. Pýchu a radost. I po 25 letech mi radost a oslavy hokejistů vehnaly slzy do očí.

Zároveň chápu smysl příspěvku pana Bartoníčka. Je skvělé, že jsme před 25 lety vyhráli a započala éra vítězství na mistrovství světa. Ale co by bylo ještě lepší? Kdybychom mohli být na český hokej pyšní i nyní.

Máme skvělé hokejisty, kteří Českou republiku reprezentují ve světě, ale český hokej jako takový spíše upadá. Oslavy Nagana nám tak zároveň i připomínají, jak jsme zahodili příležitost stát se nejlepšími na světě.

Zdroj: Seznam Zprávy, iSport, Twitter

Autor: Soňa Jiroutová



Související články