Na jeho náhrobku dodnes stojí věta „Zde leží nevinný muž.“ Joe Arridy zemřel ve věku dvaceti tří let s úsměvem na tváři, do poslední chvíle totiž nechápal, co se děje. Muž s IQ 46 byl odsouzen za něco, co neprovedl.
Při výslechu se sám přiznal, netušil absolutně, co dělá. Podle některých expertů byl inteligentně na úrovni pětiletého dítěte, neustále se usmíval a odkýval všechno, protože jen chtěl, aby ho ostatní měli rádi.
Vražda a znásilnění dvou mladých dívek
16. srpna 1936 se mladý otec od rodiny Riley Drain a jeho manželka Peggy vraceli z večerní tancovačky.
Když kolem desáté dorazili domů, ihned si všimli, že něco není v pořádku.
Z místnosti v prvním patře slyšeli hluk, a běželi tak zkontrolovat své dvě dcery. Bohužel bylo příliš pozdě.
Dvanáctiletá Dorothy zemřela dříve, než přijela pomoc. Její o tři roky starší sestra Barbara jako zázrakem přežila.
Obě dívky byly napadeny sekerou a znásilněny. Policie se tak dala do pátrání po vrahovi a násilníkovi a brzy měla dva podezřelé. Proti jednomu z nich mluvily veškeré důkazy.
Druhý byl mladý postižený chlapec, který vše bezdůvodně přiznal.
Oba byli odsouzeni k smrti v plynové komoře
Prvním podezřelým byl Frank Abuilar. Ten byl vyhozen z práce otcem obou dívek, což bylo považováno za jasný motiv pro vraždu. Navíc se v jeho domě našla také vražedná zbraň.
Jenomže ve stejnou dobu sebrala na ulici policie podezřelého mladíka Joa Arridyho, který se potuloval v nesprávných místech.
Později se hovořilo, že vyšetřovatel ho usvědčil především proto, aby se jako řešitel vraždy objevil v novinách.
Ačkoli vše jasně hovořilo proto, že vraždu spáchal Frank, Joe se přiznal, a proto byl odsouzen ke stejnému trestu, jako druhý muž. Právník Arridyho dokonce navštívil v den jeho smrti a daroval mu hračku – model vláčku.
Později se k případu vyjádřil jako k nespravedlivému. Mladík s nízkým IQ do poslední chvíle netušil, co se děje, radoval se z nové hračky a při umírání měl úsměv na rtech.
Bohužel z něho jeho postižení a dobrá duše udělaly v očích veřejnosti i soudců vraha.
Zdroj: Historyofyesterday.com, friendsofjoearridy.com
Autor: Šárka Cvrkalová
